Kage Wars RPG - Navždy spolu
 
PříjemPříjem  PortalPortal  CalendarCalendar  FAQFAQ  HledatHledat  RegistraceRegistrace  PřihlášeníPřihlášení  
Najdete nás na facebooku: Sledujte náš portál

Share | 
 

 Nastolení řádu

Goto down 
AutorZpráva
Ramaru
Admin
Admin
avatar

Počet příspěvků : 4301
Datum založení účtu : 28. 02. 10
Věk : 22
Bydliště : Praha/Stružnice

PříspěvekPředmět: Nastolení řádu   Fri Oct 14 2016, 20:59



Zlatý řád - skrýš

“To už je jedno. Vše je připraveno. Všem rozešlete zprávu, že mají povolení zabít.” Zařval Rojin, aby ho bylo jasně slyšet. ”Nakonec je to přeci jenom hra. Musím se připravit. Mám schůzku v císařském paláci.” Poslední věta zněla dost vypočítavě a byla provázena poměrně šíleným úsměvem. "Jste si jist pane ?" Zeptal se postarší muž, který seděl na schodu v hale. Bylo slyšet jasná obava v hlase. Rojin se na chvilku zastavil. Hanzo se napřímil. Čekal dlouho až toto uslyší, ale nyní byl i on sám trochu nervozní. "Možná by jsme měli počkat. Vždyť právě nám utekl a ty si říkal, že ..." Hanzo nestihl domluvit. Rojin zvyh ruku. "Už je čas. Zahajte převrat. Teď!" Zvolal nakonec a někdo by i řekl, že se v jeho očích objevil plamen. "On se k nám vrátí. Bude muset, aby přežil." Řekl tentokrát velmi potichu. Pak rozepjal ruce, ze kterých vylétalo modré světlo, které ozářilo celou místnost. Všichni přítomní povstaly a také rozepjali ruce. Ty modré světélka do nich nalétali. "Už je čas. Vykonejte rozkaz. Vykonejte svojí povinnost. Nyní nastolíme řád!" Všichni přítomní tato slova opakovali. Byli v jakém si tranzu.  "Už je čas. Vykonejte rozkaz. Vykonejte svojí povinnost. Nyní nastolíme řád!" Rozléhalo se to celou budovou. Otrokyně něco srazilo na kolena a museli si zacpat uši, protože ten hluk zesiloval a bylo to nesnesitelné.

Jezerní město

Nyní nastolíme řád! Byl to hlas, který uslyšel potetovaný voják, který stál u dřevěných dveří. Leknutím se nepřímil. "Bude mi ctí." Promluvil a polekal tak druhého vojáka co byl s ním na stráži vedle. "Co to meleš ká..." Nedokončil. Do krku se mu zasekla zlatá dýka potetovaného vojáka. Nebožák jen vykulil oči a zachraptěl. Potetovaný ho pomalu složil na zem a otevřel dveře. V místnosti byla velká postel ve které ležel stařec. Byl přikrytý bílou dekou a měl zavřené oči. Potetovaný ho pomalu obkročil a napřáhl se. Věděl, že je v bezvědomí dlouho a věděl, že už se z něho neprobere. Bylo to několik přesných ran. A bílá přikrývka se zbarvila krví.

Hrad klanu Shira

"Co budeme dělat ? Co má vůbec v plánu Morijoshi ?" Zeptala se žena, která měla samurajskou zbroj a katanu s wakizashi u pasu. "Nesmí se dostat k archivu. Vyslal jsem syna, aby šel vyjednávat se severním městem, do Yasuoki." Obrovský starší muž, který vypadal, že každou chvilku padne únavou, ale přeci jenom se držel. Měl plnou hlavu starostí a obav o svého syna. Nyní nastolíme řád! Ozvalo se v hlavě ozbrojené ženy, která stála naproti a plánovala společně s Morijoshim. "Bude mi ctí!" Zvolala a pohlédla na svého krále a milence. "Přišel čas." Zvolala oddaně a ani nepohnula brvou. Morijoshi se napřímil. Měl tušení co se to děje. Vždyť je to pár let, kdy Moiru zbavil dýky a přesvědčení ve zlatý řád. Najednou cítil jak jeho několika letitá snaha zmizela během pár vteřin. Moira vytasila katanu a sekla. Morijoshi se jí obratně vyhnul, ale neměl po ruce zbraň. Rychle otevřel šuplík a vytáhl zlatou dýku, kterou si tam schovával. Kterou schovával před zraky svého syna, ale neměl dostatek sil se jí zbavit. Před lety patřila jí. Poutala jí. Ničila jí. A najednou Morijoshi cítil jak je zpět její staré já. Ani se nezastavila a sekla znovu. Přesekla tak mapu, která byla rozložena na stole a rozdrtila část stolu. Morijoshi odskočil. "Víš, že to nemusíš dělat! Nic tě neváže k tvému slibu!" Byl hrozně unavený, několik dnů nespal. Moira jako kdyby ho neposlouchala. Přikrčila se a švihla katanou. Ta zazářila modře a vyšlehla pulměsíc proti Morijoshim. Ten dal ruce před sebe a vytvořil tak průhlednou barieru, která zastavila úder pak udělal jeden krok v před. Bylo to v mžiku vteřiny jako kdyby se teleportoval. Objevil se za Moirou a té se odepnul nárameník, neměl vůli mířit níž. Pak však pocítil teplo a uvědomil si svojí chybu. Teplo na svém boku. Pohlédl dolů a uviděl řeznou ránu, která prošla skrze něho. Padl na kolena. "Chápu. Vždy si znala mojí slabinu. I po těch letech." Zachrčel, protože se cítil strašně slabý. Nebylo to z únavy, ale ze ztráty krve. Pod Morijoshim se tvořila obrovská kaluž krve. Něco muselo zasáhnout orgány. Morijoshi pootočil hlavu a uviděl nastraženou čepel za jejími zády. Dala jí tam v tu chvilku, kdy udělal první krok. Nevšiml si jí. Byl příliš unavený a nesoustředěný, aby si všiml malinkaté čepele, která však pro jeho rychlý přesun znamenala zkázu. "Shiro, zklamal jsem tě. Jediné tajemství, které jsem měl. Promiň. Odpusť." Bylo to poslední co řekl. A v duchu jí ještě poděkoval za to, že ho to alespoň nechala dokončil. Moira se totiž už dávno přesunula za Morijoshiho a s napřáhlou katanou sekla a oddělila hlavu od těla.

Jinokama

"Haha cože to ten blbec říkal ?" Zasmál se tlustý muž, který se koupal v lázni. Byl nahý, ale z nějakého podivného důvodu si ponechal svou korunu na hlavě. "Vyhrožoval. Jako vždy." Promluvila mladá žena, která seděla opodál. "Ať táhne k čertu. Neví s kým jedná ? Jáj mu ukážu, kdo je císa.. Co to je?" Vyjekl nakonec Hatake Kamakura, císař a vládce největšího císařství. Rozrušil ho modrý kruh, který se objevil v místnosti. Nikdy nic takového neviděl. Jako kdyby koukal do jiné země. Jiného vesmíru. Najednou z ní vyšel starší muž. "Hashiramo?!" Vyjekl obtloustlí muž a zavrtěl se v lázni. Muž s šedivými hlasy se jenom usmál a rozhlédl. Stál uprostřed velké honosné místnosti, který sloužila jako soukromý pokoj císaři. "Co tu děláš???" Zakřičel Hatake. "Stráže!" dodal, ale nikdo se noebjevil. Mladičká žena v šoku seděla stále opodál. Rojin přišel až k lázni a klekl si. "Nastoluji řád." Řekl v klidu a najednou začal Hatake řvát jako divý. Máchal kolem sebe a kulil oči co to šlo. Lázeň se začala měnit v rudou a Hatake začala hořet. Bylo to jako kdyby voda ve které byl pomalu stoupala k teplotě lávy. Rojin se natáhl a sebral korunu z černé hlavy. Hatake utichl a ostatky se ponořili do rudé lázně. Rojin se otočil. Viděl přicházet Hanza, která se šklebil. "Neboj na tebe jsem nezapomněl." Řekl Rojin a máchl rukou směrem k mladé ženě, která byla naprosto mimo. Hanzo se k ní pomalu přibližoval a napadala ho spousta myšlenek. Rojin se otočil a modrý portál zmizel. Neohrabaně si nasadil zlatou korunu, ale po vteřině jí chytl a zahodil.

____________________________
Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Návrat nahoru Goto down
 
Nastolení řádu
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Kage Wars :: Kage Wars: Vyhnanství :: Jinokama Teikoku :: Herní místnost-
Přejdi na: